Zkušenosti žáků

Viktorie Ondrášová

PROČ SES ROZHODLA VYCESTOVAT S ERASMEM DO ŠPANĚLSKA?

Byla to pro mě velmi lákavá příležitost právě proto, že mě táhne poznávání, objevování a zažívání nových věcí a tohle pro mě novinka rozhodně byla. Chtěla jsem poznat novou kulturu, způsob života jiných lidí, navázat nová přátelství, která skrz internet udržujeme do teď.

JAK PROBÍHALA CESTA? NEZAŽILA JSI NĚJAKÉ KOMPLIKACE?

Cesta probíhala v klídečku, paní učitelky to měly všechno perfektně ošéfované. Bylo to pro mě zase něco nového, protože letadlem jsem ještě nikdy před tím nikam neletěla. Možná jen na letišti při odbavování jsem měla mini komplikaci, protože jsem měla v kufru voňavku, kterou jsem tam mít neměla, a tak si mě i s kufrem odvedli a celou prohledali, jestli nejsem nějaká nebezpečná. No ukázalo se, že spíš než nebezpečná, jsem chtěla být jen voňavá, takže mě nechali zase jít. :-D

JAK SES CÍTILA V HOSTITELSKÉ RODINĚ?

Moje hostitelská rodina byla úžasná, to jsem ani nečekala, že si tak krásně sednem. Vůbec jsem se u nich necítila nějak navíc a starali se o mě jak o princeznu. Byli na mě opravdu moc hodní, a to i například ve chvíli, kdy jsem jim omylem hned první den vytopila koupelnu. :-D V kontaktu jsme také dodnes. JAK PROBÍHAL KAŽDODENNÍ PROGRAM? - Ráno jsme se vzbudili, nasnídali a jeli do školy, ve škole jme měli stále vymyšlený nějaký program, kde jsme měli možnost se seznámit se studenty ze školy, ale také ostatními účastníky Erasmu z jiných zemí. Jezdili jsme všichni společně i na výlety, jako třeba do historického města Cáceres, či do přírody a tak různě. Vždy jsem si to moc užila. Po skončení programu ve škole jsme jeli domů a tam jsme měli kolem 15 hod. oběd. Pak byla siesta a potom jsme šli třeba ven s ostatními nebo jsem trávila zbytek dne i u dalších španělských rodin nebo jsem byla i na narozeninové oslavě, bohužel i na pohřbu jsem byla se svou rodinou nebo mě učili tančit Flamenco a vlastně jsme pořád něco dělali. To jsem mívala moc ráda, protože jsem měla možnost pořádně proniknout do jejich každodenních životů.

MĚLA JSI PROBLÉM S CIZÍM JAZYKEM?

Občas anoo. :) Ale ani né tak z mé strany, jako spíše z jejich. :-D Říkala jsem si, jak si kdovíjak zdokonalím svou angličtinu, přitom zas tak moc ani ne, protože bych řekla, že Španělé tam obecně anglicky spíše moc neuměli. Ale byla to sranda, pamatuji si, že když jsme si chtěli třeba popovídat, tak jsme si to psali do překladačů na mobily česky a španělsky a ukazovali si to. A ty překladače nejsou úplně stoprocentní žejo, a tak se jedna strana občas dost nasmála. Ale zase třeba spoustu španělských slovíček si pamatuji díky tomu dodnes.

BYLA TO PRO TEBE PŘÍNOSNÁ ZKUŠENOST? DOPORUČILA BYS JI I OSTATÍM?

Určitě, stoprocentně, všemi deseti anoo! Pokud máte tu možnost, tak bych se vůbec ničeho nebála. Já bych letěla hned znova. Všechno bylo perfektně vymyšlené a já jsem si to moc užila. Zažila jsem tam toho tolik, že to snad ani není možné. Dalo mi to do života víc, než jsem očekávala. Už jen to, kolik jsem tam poznala za tak krátkou dobu lidí a jejich příběhů, mi hodně dalo. Taky jsem zjistila, jak moc mě to baví, cestovat a poznávat nové lidi a jejich kulturu a získávat nové zážitky. A mooc krásných vzpomínek díky tomu všemu mám.


Dominika Dufková

Byla to skvělá příležitost poznat jiné kultury v jiných zemích. Asi každý teenager má sen, jet v jeho věku na dovolenou s kamarády bez rodičů do zahraničí, tohle byla taková náhrada. Navíc jsem vždycky chtěla mít cizojazyčného kamaráda. Cesta probíhala v pořádku. Řidiči nás v bezpečí převáželi z místa na místo, jak bylo v plánu. Cesta letadlem byla odpočinková, moje poprvé. Jediná komplikace nastala na letišti v Madridu, kdy mi v příručním zavazadle našli litr olivového oleje. Byl zabalený v dárku pro mou rodinu od hostitelů, tudíž řekli, že to nemám otvírat. No bohužel olej neprošel, tak jsem jim ho musela nechat. V hostitelské rodině jsem se cítila v bezpečí. Hned na uvítanou mi bylo sděleno, ať se cítím jako doma a kdybych něco potřebovala, mam kdykoliv přijít a říct si o to, že jsem teď na týden jejich 4. dcera. Žádné problémy jsem neměla, všichni byli moc milí. Sranda byla, když se mě paní domácí maminka, která neuměla anglicky, jen španělsky a trochu francouzsky, ráno ptala, kde mám flašku na pití a co bych chtěla dnes ke svačině :).

Náš program vypadal asi takto: Ráno proběhla doma snídaně, poté jsme šli na zastávku školního autobusu, který nás dopravil do školy. Zhruba do 15. hodin jsme měli společné aktivity s Erasmem. Přijeli jsme domů, kde nás čekal oběd. Pak jsem měla chvíli volno pro sebe. A ve zbytku odpoledne jsme podnikli nějaký výlet, např. do parku se sochami jako zákusky z cukrárny, lekce tance nebo rodinná návštěva. Večer jsme měli společnou večeři, seděli v obýváku, povídali si při televizi nebo návštěvě a pote spokojeně do postele. Upřímně řečeno, z mojí strany nebyl s jazykem vůbec žádný problém. Domluvila jsem se u rodiny, ve škole nebo i v obchodech a letišti. Spíše problém měla moje partnerka, v angličtině nebyla nejlepší a tam neměla sebevědomí na to, aby byla výtečná. Mnohem více jsem si popovídala s její o 3 roky starší sestrou.

Zkušenost to byla úžasná. Mám odtud zážitky na celý život. Často na ně se spolužáky vzpomínáme a smějeme se. Výměnné pobyty bych opravdu vřele doporučila. Jestli má někdo obavy, že by se nedomluvili, vůbec je mít nemusí, ostatní jsou na podobné úrovni a navíc když bude nejhůř, překladač pomůže. Uděláte si známosti, vzpomínky, spoustu fotek. Pokud bude možnost, klidně bych si to ještě jednou zopakovala.


Žádné podstránky neexistují.
© 2019 Základní škola, Uherský Brod, Na Výsluní / Prohlášení o přístupnosti / web by: icard.cz