Náš studijní pobyt Erasmus+ v Bulharsku

vytvořeno: 15.5.2017, před 1 rokem v rubrice Aktuality Návštěva naší školní výpravy v partnerské škole v Bulharsku se uskutečnila od 30.4. do 7.5. 2017, mezinárodní v anglickém jazyce vedená konverzace měla česko-bulharsko-polské účastníky.

První den jsme odlétali z Vídně do Sofie. Naše partnerská škola sídlila ve 100 km vzdáleném Panagurishte. S tímto městem velikosti našeho Uherského Brodu jsme se seznámili následující den při návštěvě úžasných historických a kulturních pamětihodností.  V pondělí 1.5. měli Bulhaři stejně jako my oslavy státního svátku, které jsme absolvovali a užili si velkolepého ohňostroje a zpívající fontány. Hostitelé nás na další 3 dny vzali na cestu k Černému moři, cestovali jsme 400 km, ale stálo to za to. Všichni jsme se závěrem shodli, že dny u moře patřily k nejkrásnějším. Navštívili jsme přímořská letoviska Nesebar  a Sozopol.

Nenechali jsme si ujít návštěvu přátelské školy, učitelé i žáci nás seznámili přes slavnostní uvítání s tradičními zvyklostmi do každodenního školního života a jejich režimu i výuky. Rodiče žáků připravili ochutnávku tradiční bulharské kuchyně. Náš poslední pobytový den jsme strávili v hlavním městě Sofii, prošli jsme Katedrálu Alexandra Něvského,  Národní archeologické muzeum a celé centrum hlavního města.  Když jsme se loučili s vědomím, že se už nejspíš nikdy nepotkáme, měli někteří slzy v očích. Žáci osmého a devátého ročníku, kteří cestu absolvovali, velmi důstojně reprezentovali naši školu.

Za to jim děkují doprovázející učitelky Dagmar Bistrá a Martina Lančaričová.

Natálie Flasarová napsala:

V Bulharsku mě překvapila atmosféra. Lidé jsou tam milí, velice ochotní a vždy usměvaví, i když tam nejsou tak dobré životní podmínky jako u nás, lidé si nic nezávidí a žijí si šťastně. Na ulici se všichni zdraví. Také mě příjemně překvapilo moře, moc nás bavilo se jen tak procházet se po pláži a lovit mušle. A hodně moc mě očarovalo město Nesebar je to krásné, malé městečko, kde se lidi snaží mluvit i česky, také jsou tam všichni hrozně moc hodní a ochotní. Za cestu do Bulharska jsem šťastná, že jsem si procvičila angličtinu a také jsme slyšeli i jiné jazyky. V Bulharsku jsem si uvědomila, co doma máme a neuvážíme si toho. Také jsme ochutnali i jiná jídla jako je například mussaka, jejich tradiční koláč s kořením a taky jejich tradiční studenou polévku.


Kristýna Růžičková napsala:

V Bulharsku na nás všechny rodiny čekaly s úsměvy na tvářích, proto i my jsme je pozdravili s úsměvem na tváři. Večer se každý dozvěděl,jak vypadá bulharská domácnost a zjistili jsme,že se liší od té české.Další  den nás Bulhaři po svém nádherném městě, zároveň nám ukázali jejich národní svátek. Další den jsme jeli do nádherného městečka Nesebaru, které se může chlubit svou nádherou a výhledem na moře. Tři dny v Nesebaru jsme strávili z velkou radostí. Po třech dnech jsme se vrátili do Panaguyrischte,ve kterém jsme se vrátili zpět k rodinám. Dalším dnem jsme viděli jejich školu a všichni z naší školy jsme se shodli, že naše škola je o proti jejich poklad. Předposlední den jsme strávili v Sofii, která byla pěkná, i přesto na mě nezapůsobila jelikož jsem se těšil už domů. Poslední den jsme řešili problémy se zavazadly a po té letěli domů.V Bulharsku se mi líbilo, ale Česká Republika je Česká Republika, kterou žádný stát nenahradí.